Po stopách války 2013 - díl 1. Vyrážíme

Pro připomenutí začněme tím nejdůležitějším a to jsou informace o trase v kostce. Předpokládaný počet kilometrů expedice je v rozmezí 3.000 – 3.500 km. Začátek cesty vzhledem k názvu je naplánován objezdem Vítězného náměstí a dále směr sever.

Den před odjezdem

Pátek den před odjezdem už je vše v chaosu, práce + balení, ale nakonec vše dopadlo, jak mělo. Kamera dorazila, držák na navigaci dorazil, silentbloky na habanu dorazily, vše jsem na skútr naházel, ujel asi 5 km a nic neodlítlo, takže je jasné, že to vydrží i polské motokrosové cesty. A tradá na kutě, protože dálky už nás volají.

Den D - Sobota 7.9.2013

Máme odjíždět v 7:00 z Vítězného náměstí. To se ale těžce nedaří a naše zpoždění je cca do 11:30, kdy se sejdeme u Palmovky. Ve 12:00 objíždíme kulaťák, pak jedeme Resslovkou, dále Heydrichova zatáčka (jsou nové poznatky o atentátu na něj, doporučuji http://www.mistapametinaroda.cz/article.php?id=125).

Projedeme zatáčku a už mastíme na Panenské Břežany (http://www.mistapametinaroda.cz/article.php?id=37). Před Břežanami Doktor doplňuje kanystr a už máme první ztráty. Kanystr teče, holt soudruzi v Číně udělali chybu a chybí těsnění. Jinak u tohoto šaškování staví kolega motorkář, jestli potřebujeme pomoct, nepotřebujeme, ale i tak to potěší.

Vše je ok, vyrážíme dál na sever. Jede se krásně a je to velká zábava. Když dojedeme k hranici s Polskem, poprvé a ne naposledy se ukazuje výhoda skútru. Přechod je pouze pro pěší a přes normální silnici jsou položené betonové kvádry. Hezky se jim vyhýbáme a už jsme v Polsku. Míříme k poslednímu bodu v ČR, kterým jsou Jindřichovice pod Smrkem. Je to zvláštní místo na konci světa. Končí tady koleje a krásné domy vedle ruin zvláštně romanticky kontrastují. Navíc je tu i zvláštní vyhlídka na větrné ektrárny.

Najdeme hospodu na hřišti, dáme birella a výbornou klobásku. Sbíráme sílu na další cestu. Vyrážíme do soumraku a čeká nás první z několika enduro vložek. Svítím dálkovými a kolem mě běží zajíc. Podle jeho výrazu bych řekl, že si něco myslel o magorech v jeho revíru. Projedeme 3 km polní rozbité cesty a v Polsku se napojujeme na děravou, ale přece jenom asfaltku. Máme za sebou první tankování v Polsku a platbu zlotými. Ještě chvíli jedeme tmou uhýbáme opilcům, co chtějí naskakovat za jízdy, i štěkajícím psům. Když najdeme relativně normální místo, zajíždíme do lesa a bortíme se do spacáků.

Ujeto cca 270 km

Neděle 8.9.2013

Budíme se do sluníčka, lehká snídáně a vzhůru na sever k moři. Cesta krásně ubíhá až na drobnou navigační chybu. Rychle ji napravujeme a míříme k prvnímu bodu naší výpravy. Tou je pobočka koncentračního tábora http://www.mistapametinaroda.cz/article.php?id=278. Z městečka míříme dál na sever. Přichází cesta, která je široká jak dálnice, jedinou její nevýhodou je, že je z dlažebních kostek. Jedeme pomalu, plasty vržou a skřípou a hned, jak se dostáváme na asfalt, předjíždí nás parta motorkářů. Překvapivě to jsou z velké části maminky s dětmi na místech spolujezdců. Frčíme, cesta hezky ubíhá, až na to, že agilitka začla žrát víc, než je zdrávo, asi tak 5 litrů na 80 km. Stavíme u pumpy, benzín cítím, dávám ubrousek pod agilitku, čekám a vypadá to, že jsme ok. Nahodím motor a už to teče jak ze sprchy.

Naštěstí jsme u parkoviště, kde je pouliční osvětlení. Rozebírám agilitku za asistnece Doktora. Klasika, prasklá hadička, povolený šroubek na táhlu plynu + mně neznámá součástka, která se třepotá na bowdenu plynového lanka. Náhradní hadička ve výbavě není, ale podaří se mi hadičku natáhnout tak, že to akorát vyjde. Nic neteče, matky jsou utažené, součástka na bowdenu přitažená ke skútru. Strojím ho, utáhnu všech 8 matek a 2 šrouby. Startuji motor, chytne, projedu se... krása, jde za plynem jak divá. Přijíždím, chci zastavit a to se skútříku nelíbí. Tupá chyba, součástku jsem stáhnul moc, takže se mi pořád přidává plyn. Teď už výrazně rychleji vše dolů. Povoluji součástku, znovu strojím skútr a už je vše ok. Tahle legrace byla asi na 3 hodinky a způsobuje, že naše zpoždění se opět zvětšuje. Už za tmy dojíždíme do Štětína, profrčíme obchvatem po dálnici na plný plyn. V odstavném pruhu se na nás smějí 2 srnky a 1 jelínek. Hnusná představa, že je člověk potká čelně.

Z dálnice sjedeme na rozbitou cestu, kodrcáme se tmou a Doktor nachází parádní odpočívadlo. Ještě chvíli kecáme, posloucháme jeleny v říji a pak už jenom koma.

Ujeto cca 370 km

Pondělí 9.9.2013

Ráno je pod mrakem, skáčeme na skútříky a jedeme po rozsekaný cestě do Swinoústí. Cestou potkáváme “hejna” větrných elektráren. Projíždíme Wolinem. Ve vzduchu je už cítit moře a potkáváme krásnou značku “pozor zvedací most”. Jedeme na dálnici, přijíždíme na kulaťák a
řešíme, jestli se nesvezeme do Dánska. Je to legrace a zároveň inspirace na další cestu. Jedeme bezplatným mořským přívozem do Swinoústí. Bohužel jsem si na trajektu hnul blbě se zády a do toho začíná pršet. Z povinnosti vlítneme na skok do Německa na cigaretku. Docela nás baví Gertruda v Mini, která se v hustém dešti věnuje očistě svého plechového mazlíčka.

Zpátky na trajekt a hurá směr Hel. Jedeme v dešti jednou z nejhezčích silnic, kterou jsme zatím měli čest projet. Krásný nový asfalt, kolem les, občas na dohled moře, parádní zatáčky a lehké stoupání a klesání. Stále prší a záda mě i přes pomoc “růžových kamarádíčků” bolí jako čert. Stavíme na benzínce, která je vedle obchodního centra. Domlouváme nocleh v prvním rozumném ubytování. V obchoďáku si kupuji krém proti bolesti + prohřívací náplasti, ty zabírají nejlépe. Ubytování je i s pivkem v motelu. Cena cca 450 Kč za kus. Dnešek jsem neměřil, ale počítám, že je ujeto 230 km.

Na další pokračování se můžete těšit na našem portálu!