Adiva AD 200. Se střechou

Střecha na skútru není žádné novum, podobný stroj dělalo před pár lety i BMW! Jeho C1 ale byla jednomístná s bezpečnostními pásy, tady jsou místa dvě a bez helmy to nepůjde. Označení Adiva tady už také bylo, a sice u stejnojmenného zastřešeného skútru ještě donedávna vyráběného italskou Benelli. Tahle Adiva je ale už jen Adiva, vymyšlená v Itálii, vyráběná na Tchaj-wanu (logo na motoru hlásá Sym) a supervizorovaná v Japonsku. Normálka globálka, ne?

Zvyknete si?

Z dálky nelze Adivě upřít značnou porci elegance, snad jen motorové příslušenství z pravé části vypadá trochu chaoticky. Jinak Ital, jak se patří.
Bohužel detailní průzkum odhalí, že výroba byla svěřena Východu, a použitými materiály a hlavně dílenským zpracováním je Adiva spíše čínská než tchajwanská. Po prvním pokusu složit střechu už druhý raději vzdáte. To sráží jinak pozitivní dojem z mnoha dobrých věcí, ať jde o spoustu odkládacích schránek (otevřená vedle budíků, zavírací kastlík na rádio, prostor pod sedlem, kam se vejde jet helma, no a pak ten mega kufr na zádi, kam narvete dvě integrály a nákup na týden) nebo o pěkné ručičkové budíky s digitálním displejem uprostřed. Ty mají takovou zvláštnost, teplota chladicí kapaliny stoupá směrem dolů a palivo v nádrži ubývá nahoru, ale zvyknete si.

Na co si naopak moc nezvyknete, to je materiál plastů připomínající staré Škody 120, na kteréžto vozidlo odkazují i kruhové vyklápěcí průduchy teplého vzduchu (vážně, je tu i větrák!) a zásuvka s jackem na MP3 nebo iPoda, která připomíná zlatou éru „do-do alias dodělej doma“. Naopak reproduktory jsou pěkné integrované a se solidním zvukem.

Adrenalin ano. Bohužel

S testováním jsem vyčkával, až bude příhodná chvíle. A ta přišla, takový slejvák už dlouho nebyl. Super, aspoň vyzkouším ten stěrač s ostřikovačem.
Stěrač s ostřikovačem fungoval výborně (službu vypověděl až ke konci testu) a díky střeše a dobrým bočním deflektorům jste vážně v suchu! Jinak se ale jednalo o opravdu adrenalinový zážitek, který asi tuší každý, kdo se trochu zajímá o konstrukci motocyklů. Centralizace hmotnosti tady byla puštěna k vodě, velice praktický kufr a střecha způsobují, že máte pocit, jako byste nesli štafle na výšku. Když vám do téhle krabičky ještě foukne větříček, máte o zábavu postaráno. Kupodivu při vyšší rychlosti (a za slunečného počasí) to nebylo tak hrozné, skútr se zdál předvídatelnější.
Velikým spoluviníkem na této záležitosti je i ocelový rám, který se dá definovat dvěma slovy: silně poddimenzovaný. Nemluvím tady o mírném neklidu v maximálním náklonu, ale o tom, že na místě cuknete řídítky, a pak jen sledujete, jak se přední kolo ještě chvíli zmítá a celý skútr kroutí. Na místě!
Docela povedený je naopak motor, který i těžký povoz s velkou čelní plochou dotlačí nad 100 km/h, a neduhy testovaného kousku (kolísavý volnoběh a při nižších otáčkách zhasínající hlavní světlomety) jistě půjdou citlivým seřízením vyřešit. Jedině pochvalu potom zaslouží silné a citlivé brzdy.

Velké plány

Co tedy, ideální kompromis, nebo slepá cesta? V testovaném provedení spíše druhá varianta, ale kvalitnější materiály a dílenské zpracování a hlavně, a to se třemi vykřičníky, pevnější rám by Adivu mohly skutečně udělat zajímavou alternativou pro naše vesměs chladné podnebí. Stávající nabídku, která obsahuje stopětadvacítku a dvoustovku buď v tomto provedení AD, nebo ve sportovnějším AR bez kufru, má časem rozšířit i čtyřstovka (ta by stávající podvozek asi zkroutila do kuličky po prvním přidání plynu) a dokonce i tříkolová varianta připomínající Piaggio MP3. Budeme Adivě držet palce.

Verdikt

Motor: 6/10
Podvozek: 2/10
Brzdy: 7/10
Ovladatelnost: 3/10
Praktičnost: 6/10
Výkon/cena: 3/10

Skútr do testu zapůjčila firma FirstNet.

text: Jan Rameš
foto: David M. Bodlák