Honda DN-01. Tohle není čopr, bejby!

Určitě si budete pamatovat scénku z Tarantinova kultovního snímku Pulp Fiction. V češtině to tedy není nic moc, ale v zásadě se v ní povídá o tom, že čí je to motorka, to není motorka, je to čopr, a čí že je to čopr, tak prý Zeda a nakonec se dozvíte, že Zed je dead. No.

Přijet Bruce Willis ke své milé na DN-01, asi by celý film skončil na tom, že by se totálně zamotal do povídání o tom, co je vlastně déenko zač. Čopr, bejby? Posaz by odpovídal. Jenže se tady neřadí, protože převodovka je hydraulická, a také jízdní vlastnosti připomínají spíše sportovní stroj. A designově celá motorka vypadá jako ukradená rekvizita z šestnáctého dílu Hvězdných válek.

Ale je také možné, že by z toho filmaři vybruslili takovou malou nevinnou lží, že by Bruce odříkal: „To je ten nejčoprovatější čopr, bejby.“ Protože co se týče pohodové jízdy, tak ta je tady dovedena k dokonalosti – už ani to řazení vás neotravuje...

Výstavní kousek technologií

Občas je to s těmi prototypy sranda. Postaví se zajímavá motorka, ta se následně dlouhá léta předvádí na výstavách a ve finále jde do výroby vlastně docela běžný bajk, navíc již okoukaný (B-King je zářným příkladem). No a pak jsou motorky, nad kterými člověk mávne rukou, protože ho ani ve snu nenapadne, že by „tohle“ v životě mohlo vyjet na silnici, a prásk! Na podzim 2005 v Tokiu představená Honda DN-01, absolutně nezařaditelný stroj s inovativním způsobem přenosu výkonu a silně kontroverzním designem, se přesně o dva roky později prezentuje jako hotovka pro sériovou výrobu.

A jsme u první věty v perexu. Máme 21. století. Prodávat motorky je čím dál složitější, všechno už tu bylo, retro vlna střídá modernu a naopak a ve finále zjistíte, že se design i konstrukce točí v zakletých kruzích. Ověřených, ale zakonzervovaných. Nezbývá než experimentovat a pokusit se již znuděným zákazníkům nabídnout něco nového, neotřelého. Něco, co by je donutilo prodat jejich letité CB 750 nebo R80 – vždyť nové motorky jsou akorát lehčí a silnější, ale jinak fungují stejně...

Co si budeme vykládat, Honda DN-01 určitě nebude kasovní trhák, který ve třetím roce existence trumfne v prodejích CBF a Fireblada. Je to výstavní kousek nových technologií, nových přístupů, a jako takový je třeba ho brát. Honda prezentuje déenko jako cruiser, ale na webu francouzského a německého dovozce jej najdeme zařazené do společnosti velkých cestovních strojů. Do České republiky se letos ještě oficiálně nedováží, náš trh by takovýhle „úlet“ zřejmě ještě nepobral. Zatím se Honda ČR soustředila na lehké oťukávání – vystavila motorku na Honda dni a nabídla ji novinářům. My vám přinášíme úplně první české svezení na jediném DN-01 v Česku, ještě na převozních značkách. Nechceme naše čtenáře nechávat čekat…

Design podporuje osobnost

Nemůžeme nezačít designem, jenž dělá z déenka to, co technicky je – osobnost. Tenhle nizoučký protáhlý tvar s ksichtem připomínajícím žraloka bude ležet v žaludku nejednomu milci chromu a chladicích žeber, ale motorce zaručí, že na ni skutečně nikdo nezapomene. Navíc se tu styl snoubí s funkcí.
Na první pohled se vám bude zdát, že posaz bude jako na čopru. A když si na DN sednete, zjistíte, že to nebyl sen. Čopr jak vyšitej. Dopředu nohy, spočívající na plošinách, k vám natažená řídidla, opravdu nízké sedlo… Ale místo plechové nádrže ve tvaru slzičky svíráte nohama plastový kryt tvarovaný tak, abyste měli pořád dobrý kontakt s motorkou – jako na sporťáku. Vlastně všechno, co vidíte, jsou plastové kryty tvarované tak, aby se něco dobře drželo nebo aby někam nefoukal vítr.

Přední kapotka (nebo jak to nazvat) skutečně vykazuje jakousi účinnost a navíc chrání před světlem v hloubi zapasovanou digitální přístrojovku. Ta rozhodně jako z čopra nevypadá. Obsahuje klasické údaje (rychlost, otáčky, kilometry, hodiny, palivo…) a má i jeden hodně netradiční „chlívek“. V něm se střídají písmenka D a S s číslicemi od jedničky do šestky. Co znamenají? Čtěte dále.

Na sport?

Jako pohonnou jednotku hondaři vybrali dlouhými léty prověřený dvaapadesátistupňový véčkový dvouválec, který pohání aktuální generaci Deauvilla a Transalpa, nyní vybavený čtveřicí ventilů na válec (předtím po třech), vstřikováním a vůbec prostě upgradovaný, aby splňoval kritéria roku 2008. Jeho výkon je z dané trojice nejnižší, údaj 56 koní neslibuje dlouhé černé čáry na silnici a krátké hnědé v trenkách, ale pro tuto motorku je ten motor ideální. Svou asexuální (sorry, Hondo) charakteristikou dá vyniknout ostatním vlastnostem, které by nějaký stokoňový a dvousetnewtonmetrový dvoulitr zcela zastínil.

Tenhle tichošlápek je namontovaný do ocelového šáska s čopráckým rozvorem 1605 mm, ovšem tím veškerá podvozková podobnost s „easy ridery“ končí. Informace o 41mm vidlích a zadním jediném tlumiči se seřiditelným předpětím ještě zní celkem fádně, stejně tak úhel podkopnutí vidlic není přímo supersportovní, ale krásná 17“ hliníková kola obutá do pryží se sportovním vzorkem i rozměrem (to zadní uchycené v letmáči s kardanem nese stodevadesátku!) už mluví zcela jinou řečí. Do toho ještě propojený brzdový systém s třípístkovými třmeny vpředu a ABS...

Jako na skútru

A teď tu největší bombu: přenos síly z motoru k zadnímu kolu má u DN-01 na starost hydromechanická převodovka s hydraulickou spojkou! Její jméno je HFT, Human Friendly Transmission, tedy „lidem přátelská převodovka“. Jak poetické. Žádná ozubená kola, žádný řemen, ale hydraulický motor, který plynule a smysluplně přeměňuje otáčky a krouťák motoru do těch správných hodnot na výstupu na kardan. Tohle zařízení teprve dělá z jízdy na déenku nezapomenutelný zážitek.

Po nastartování motoru na vás na přístrojovce svítí kontrolka neutrálu (a většinou i ruční brzdy, která se nachází vpravo pod nádrží). Kolébkovým přepínačem na pravém řídítku, v místě, kde dříve býval ovladač světel, přecvaknete z N do polohy D jako drive a stejné písmenko se rozsvítí i na displeji. A můžete vyrazit.

Motorka se v tento okamžik chová dosti podobně jako skútr vybavený variátorem, hydraulika by však měla být jemnější a akurátnější. Pocit je to velice zajímavý. Vaše tělo vám podle rozložení údů říká, že sedíte na čopru, ale veškeré ovládání je soustředěné na plyn a brzdy (kupodivu je tu na zadní brzdu nožní páka a ne páčka na levém řídítku). Zvyknete si na to asi tak po patnácti pikovteřinách jízdy a pokud nejste hyperaktivka, který neustále musí kvrdlat nohou a řadit, tak se vám to bude líbit. Do absolutna dovedený pocit bezstarostné jízdy – jen gas a jede se! Jako ve starém Chevroletu ze sedmapadesátého, se staženou střechou a Elvisem v rádiu...

Řazení na palec

Tím ovšem nabídka nekončí. Přesuňte zrak na levé řídítko a najdete tam druhý kolébkový přepínač, tentokrát fungující v předozadním směru. Ten má dvojí značení – S a D a plus a minus. Déenko totiž nabízí hned tři režimy převodů.
O prvním, déčku, jsme si už řekli. Když zmáčknete ten levý přepínač do polohy S jako sport, vyletí otáčky při konstantní rychlosti o pár stovek výš, takže máte motor lépe „na plynu“, a navíc je reakce i ostřejší. Tento program jsem během testování moc nevyužíval. Nejraději jsem měl déčko, nebo ten následující – manuální řazení.

Když totiž pravým ukazováčkem sáhnete z druhé strany sdruženého přepínače na řídítku, najdete tam čudlík jako na světelnou houkačku. Ten však přepíná mezi výše popsanými programy a jakýmsi manuálem, kde máte k dispozici šest kvaltů. V tu chvíli zase ten levý kolébkový přepínač funguje jako volič převodového stupně. Dopředu řadíte nahoru, dozadu dolů. Je to hodně intuitivní a bezproblémové, navíc chytré – elektronika hlídá optimální otáčky, takže tam nedáte v kilu jedničku ani v 15 km/h šestku.

Změna převodů je většinou velice jemná, když řadíte kolem 4000, tak dokonce připomíná běžný variátor. Jediný zřetelný škubanec jsem registroval mezi pětkou a šestkou – tam to škubalo prostě pokaždé. Jinak mě to ale hodně bavilo a jeden zatáčkový úsek jsem dokonce jel několikrát tam a zpět, abych zjistil, co je nejlepší program. Vyhrálo to řazení. Navíc jízdní vlastnosti umožňují opravdu sportovní zacházení.

Nové možnosti

Když jsem DN-01 přebíral, byl jsem děsně napnutý. Mám rád nové věci (to jsem zjistil nedávno, vždycky jsem si myslel, že jsem stará konzerva) a u déenka na mě čekalo čisté neznámo. Po testu jsem byl spokojený. Tahle motorka mi ukázala nové možnosti, jak si užít jízdu, aniž bych postrádal něco z „klasiky“. Jenom pořád nevím, jestli je to hlavně čopr, sportovec, nebo skútr...

Verdikt

Motor: 7/10
Podvozek: 7/10
Brzdy: 7/10
Ovladatelnost: 7/10
Město: 6/10
Cestování: 7/10
Sport: 6/10
Spolujezdec: 7/10
Zpracování: 7/10

text: sci-Honzis
foto: fi-Kuba