Zvítězí pravda nad lží a nenávistí? Aneb bez kamery ani kilometr...

Troufám si tvrdit, že na motocyklech všeho druhu mám "něco" najeto, podotýkám bez jediné nehody. I z našich redakčních testů jsem zvyklý na ledacos, ale o zážitek z minulého týdne se s vámi, milí příznivci jedné stopy, musím zkrátka podělit.

Pravidelně každý den cestuji po Strakonické silnici do centra hlavního města. I v osudný den jsem jako ortodoxní příznivce jedné stopy vyrazil směr Praha na svém soukromém stroji Suzuki 650 V STROM. A to i přesto, že naprosto zatažená obloha spolu s hustým a neustávajícím deštěm se mi snažila cestování celkem úspěšně znepříjemnit. Navíc před odjezdem nade mnou zvítězila ta nepěkná vlastnost "lenost" a já vyrazil bez nepromoků. Asi si dokážete představit, jak jsem vypadal po 40 ujetých kilometrech. Když už voda stékala každou volnou skulinou pod oblečení, rozhodl jsem se zastavit přibližně 100 m za Lahovickým mostem v odstavném pruhu, abych si mohl upravit už dosti promočené oblečení. Zastavil jsem zhruba 10 m za dodávkovým vozem typu valník, který na první pohled nejevil žádné známky pohybu.

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zcela zabrán do urovnávání oblečení zničeho nic ležel na zemi pod svým 220 kg vážícím motocyklem. Zpočátku jsem vůbec nechápal, co se to vlastně stalo. Ano tušíte správně, výše zmíněné dodávkové vozidlo do mě v době, kdy jsem se věnoval něčemu docela jinému, nacouvalo a doslova mě sestřelilo namontovaným tažným zařízením.

Zprvu, když jsem se "vyhrabal " z objetí svého miláčka a vzpamatoval se z prvotního šoku, měl jsem obrovskou chuť vyplašeného šoféra vytrestat pár pohlavky, ale zvítězil zdravý rozum a po ujištění, že jsem z nehody vyvázl celý a zdálo se, že na motorce to odnesly pouze plasty, raději jsem zavolal pomocníky a ochránce na linku 112. Ti přijeli poměrně rychle, a pak začal ten správný kolotoč...

Strážci zákona nejprve vyslechli mě jakožto ohlašovatele nehody. To, co pak následovalo, bylo jako z nějakého zlého snu. Vše pokračovalo převyprávěním vzniklé situace řidičem bílé dodávky. Jaké však bylo mé překvapení, když tato dotyčná osoba celou situaci popsala, avšak maličko zamíchala pořadím, kdy já jsem byl označen za viníka nehody, který neubrzdil svůj stroj a zezadu narazil do dodávkového vozu. Tedy rázem se z poškozeného stal viník. Poměrně dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval ze šoku. Říkám si, to přece není možné!

Strážci zákona mě velmi brzo utvrdili, že v našem státě je možné úplně všechno. Po konstatování, že na místo nehody nejsou namířeny žádné kamery, které by dokázaly, jak se věci opravdu mají, a nejsou přítomni žádní svědci nehody, bylo mi doporučeno, že nejlepším řešením pro všechny účastníky nehody bude celé oznámení vzít zpět.

Jako tvrdé Y jsem stál, nevěřícně kroutil hlavou a snažil se vstřebat tu bezmoc a neomluvitelný počin řidiče "kreténa", který nehodu opravdu způsobil. Nevím, co ho přimělo k takové lži, snad představa krácení bonusu na povinném ručení či strach z tisícové pokuty, která by jej s určitostí čekala?

Ano, jak vidíte, Česká republika je zemí neomezených možností...a stačilo tak málo...mít na sobě připevněnou jakoukoli obyčejnou kameru, která by dokázala skutečný obraz vzniklých událostí.

Proto za redakci SP doporučujeme každému z vás pořídit si kameru, vozit ji neustále s sebou a natáčet každý ujetý kilometr. Investice v řádech stokorun se vám může v budoucnu hodně rychle vrátit. Samozřejmě nejlepší bude, pokud ji nebudete muset nikdy použít, ale znáte to, jeden nikdy neví.

Za redakci SP přejeme spoustu kilometrů bez nehod.