Kymco Super 8 125. PoUličník aneb Ďábel pro dítka punku

Tenhleten skútr je, řeknu vám, pěkný uličník. Už od pohledu. Je to takový ten sídlišťový týpek v černých brýlích s čírem na hlavě, ve skejťácky rozedřených podvěšených džínách a barevně nesladěném duhově pestrém zářivém batikovaném tričku. Za opaskem iPod a ze sluchadel v uších řinčící The Punkles. Není to výtržník a chuligán, jen to bere po svém.

Válečné barvy zvolili kymkovští velmi dobře, žlutomodrá kombinace budila v Praze velkou pozornost (tedy ona budila pozornost už přítomnost samotného stroje, jelikož byl leden...), a to jak u děcek, která lezla z kočárků a chtěla si na žluťáka sáhnout, tak i u dospělých, kteří si s cigaretou mezi zuby stroj se zájmem oblézali. Ono bylo trošku na čase, aby Kymco s tou konzervativností něco udělalo, stále nám chrlilo stroje tak trochu maminkovské anebo staromládenecké. Čili pěkné, úhledné, ale postrádající rebélii a nesmrtelného ducha punku.

Srpnové dítě

Super 8 přišla na trh vloni na jaře, avšak pouze ve čtyřdobé verzi 50 cm3. Je to nástupce Super 9, která však byla malinká a dvoudobá. Jelikož Kymco počítalo, že do stejného rámu super-osmy nacpe i dvácu, vyrobilo skútr celkově větší, přičemž stopětadvacítku pustili na trh v srpnu 2007.
My jsme podle mne dostali skútřík v nejhezčí a nejřvavější barevné kombinaci, jinak je k dispozici ještě v distingovanější červenočerné (místo žlutých partií červená, namísto modré je černá), padesátka je navíc ještě v zelené "jakožekawácké". Padík se od dvácy liší jen v drobnostech, má jinou palubovku, jiné budíky a nepatrně jinak tvarované plasty pod nohama a samozřejmě menší motor. Oba jsou dvouventily.

Sportovní pozice baví

Palubovka je docela pěkná, přehledná, celá černá plocha je však opticky rozbitá šedivými asymetrickými podélnými mračny, které navozují atmosféru punkerské neorganizovanosti. Víc vlevo sedí větší tachometr, vpravo potom jenom ručičkový ukazatel paliva. Kontrolka dálkových, blikače a mini displej s hodinkami a pár dalšími funkcemi. Ovladače na řídítkách jsou úplně normální, jak je člověk zvyklý. Parádní jsou podle mě závažíčka (jsou opravdu těžká) na koncích řídítek, což ještě zlepšuje optický dojem i kvalitu jízdy.

Sedlo je hodně tvrdé, ale řekl bych výborně tvarované, takže mě nic nebolelo. Je vyloženě sportovní a člověk se na něm může pořádně pohybovat (spolujezdec má místa v sedle také dost a navíc má parádní výklopné stupačky a docela uvolněnou pozici). Já osobně přes město jezdím styl "všechno na předek", takže sedím s rozkročenými koleny úplně vpředu. Takže se dá jet do zatáček rychle a se skútrem pracovat, zvláště pak, když při pěti stupních nad nulou gumy každou chvíli někde ustřelují. Když sedím jako úředníci vzadu, tak si s tím nevím moc rady - připadám si jako na záchodě. Řídítka jsou víc vpředu a víc nahoře, než je obvyklé, takže ani dlouhoholeňáři si při otáčení nezašprajcnou rukojeť o čéšku.

Jelikož byla dost zima, a já nejsem masochista, oblékal jsem se do motokrosových bot a na sobě jsem měl dost vrstev teplého matroše. Trošku jsem se bál, že botami okopu (nebo že se vůbec nevejdu) sportovní hrany kapot, které po stranách trčí do oblasti holení. Ale kupodivu jsem těmi okovanými přezkáči nikde barvě stroje neublížil, takže byť to vypadá na málo místa, skutečnost je v pohodě. Jediným mínusem je, že se pod sedlo nevejde integrálka, ale to je zkrátka bolest asi všech skútříků postavených na větších kolech.

Karbcem nezarmoutíš

Pod hypermoderními tvary se skrývá hodně klasický, vzduchem chlazený a karburátorem živený jednoválec. Chlazení vzduchem není u skútrů žádná tragédie, řekl bych, že je to možná k dobru. Motor si stejně na sebe fouká vrtulí a navíc všechny takovéto stroje jezdí v Indii a jiných prohřátých zemích a drží fest. My měli naopak pět nad nulou a musím říct, že takhle betelně se s teplotou kolikrát nepopere ani stříkačka.

Karburátor byl nastaven na trošku vyšší volnoběh, což mělo několik výhod. Za prvé motor nechcípal ani studený, ani teplý a šel perfektně po plynu. Za druhé variátor, resp. rozjezdová spojka na křižovatce reagovaly prakticky okamžitě a za třetí se skútr na stojanu neklepe jako ratlík proběhnuvší ledovým potokem. Mimoto vyšší otáčky navozují sportovnější dojem - motory s vyšší kompresí brblají vždycky o fous výš, aby se uvnitř nepotloukly.

Variátor i rozjezdová spojka skvěle spolupracují, žádné pocukávání ani kolísání otáček. Dáte na místě plný plyn, otáčky stoupnou a skútr začne plynule a na dvácu docela svižně uhánět, přičemž si otáčky drží asi do osmdesátky pořád (na ucho) stejné. Maximálka, když na vás tedy nemachruje protikopec nebo silnější zimní pšoukanec, se mi vyšplhala na tachometrových 110 km/h. V techničáku sice najdete maximální výkon devět koní, ale tohle mi přišlo spíš na dvanáct.

Motůrek taky poskytuje dva hlavní režimy jízdy, sportovní a suchohřibský. Když si jen tak prdláte padesát a nedáte moc plynu, skútřík se chová motorově měkce, jakmile dáte na heftu doraz, díky ostřejšímu sání se dost mění zvukový projev, motor ztvrdne a máte hned chuť závodit. Motor mě vyloženě bavil, měl chuť do života a excelentně přesný karburátor tomu jen pomáhal.

Brzdec je borec

Přední zubatá kotoučovka mě ale udivila nejvíc. Opravdu totiž brzdí. Dvěma prsty, jako na superbiku, si klidně přebrzdíte čumík v devíti pětkách, a to páčku nikterak silově natvrdo neohýbáte. Ta brzda je fakt radost, je citlivá, přesná, nevadne (nevím tedy, jak v létě...). Podvozek je nastaven hodně sportovně a natvrdo, čemuž ještě přispěla zima, která ztuhla olej a všechny teleskopy tak hodně utáhla, nicméně mašinka nikam neuskakuje a rozhodně nemá tendence se nějak nebo někam kývat. Jenom při tvrdém brzdění samozřejmě jako u všech skútrů cítíte nepatrně dopředu a dozadu pohybující se řídítka. Spodový "U" rám je zkrátka vždy pružnější než motocyklová konstrukce. Samotné řízení je nesmírně rychlé a sportovní, do města ideální a obratné, nikoli však nervózní. První dojem je, že sedíte na krosce s variátorem. Stačí naznačit a už zatáčíte, asi jako když přesednete z Bandita na horské kolo.

Takže je to na nás. Jestli chceme vnést trochu barev a rebélie do svých stereotypních životů, Super 8 nic nezkazíme. Já bych do toho klidně šel, za ty peníze krásný počin... God Save the Punk!

text: The PunKuboles
foto: The PunKuboles