Honda SH 300i. Z města ne

Skútry s nepříliš výrazným názvem SH hrají ve skútrovém dějepisu paradoxně dost výraznou roli. Padesátku s tímto označením uvedla Honda v roce 1984 – už tehdy zaujala velkými ráfky a rozměrnou podlahou, kde mají nohy dost místa. Sázka na komfort se vyplatila a SH začal dokonce dobývat domovinu skútrů, Itálii, kam byla přesunuta výroba v roce 1996. V další zlomový rok – 2001 – se objevuje nová generace SH 125 se čtyřdobým motorem. A prodejní úspěchy pokračují: stává se nejprodávanějším skútrem nejen v Itálii, ale i Velké Británii a dalších evropských zemích.

Testovaná třístovková verze přijela v roce 2007 jako logické pokračování receptu na šlágr ve výkonnějším balení, my jsme dostali do rukou verzi ve sportovním barevném provedení, šedé metalíze s černými koly a jinými doplňky a rudým logem a šití na sedle.

Větší

SH300i se konstrukčně drží úspěšné bestsellerové šablony. Technicky to ale neznamená, že by se dvakrát větší motor, než má SH150, posadil do stejného podvozku a hotovo. Větší třístovka se odlišuje jak rozměrově (centimetry přibyly na délku, šířku i výšku, rozvor se natáhl o 8,5 cm, nádrž se zvětšila o 1,5 l), tak použitými komponenty. Silnější přední vidlice, podstatně výkonnější brzdy (dva 256mm kotouče, stopadina má dokonce vzadu buben) a také o 35 kg navíc. Charakter jednoduchého a ovladatelného městského skútru však neztratila.

Dlouhá ryba na čtyři

Obratnost ve městě je díky geometrii a relativně subtilním rozměrům výborná a splňuje to, co si představíte pod klišé “mrštný jako úhoř“.Také manipulace v malých rychlostech, otáčení, couvání, asi nikoho nezklame. Sedlo je snad jen subjektivně trochu výš než udávaných 785 mm, ale to lze přičítat tužšímu odpružení, které se hned neprosedne.

Tím jsme se dostali podle mě k nejlepší stránce SH, jízdnímu komfortu. Naladění podvozku je sice tužší, ale opravdu přesně tak, abyste ladně přežehlili nerovnosti do střední úrovně v rychlostech kolem osmdesátky bez toho, že by jízda byla nějak nepohodlná nebo únavná. Díky tomu SH300 drží stopu jistě i v zatáčkách a celek podvozku působí nesmírně důvěryhodně.

Jedeme na výlet

Právě kvality podvozku a vědomí skoro tří stovek kubíků v motoru člověka zákonitě ponouknou k tomu, aby vyrazil za hranice výsostného území SH, městských ulic, a pustil se na menší výlet za hranice, třeba na nějaký countryside piknik. V případě, že vás tato myšlénka osloví, zapomeňte na nějaké vzdálené krajiny. SH300i se k tomu nehodí, a to z několika důvodů. Nejvyšší dosažitelná cestovní rychlost, třebas 120 km/h, je sice nižší než u některých dvěstěpadesátek, to však není jádro pudlika. Ochrana před větrem je opravdu mizerná, na SH sedíte rovně a absence jakéhokoli plexiskla zbytečně brzy unaví ruce i záda. Honda nabízí vysoké plexisklo, ale jen za příplatek. Další věc, která znepříjemňuje delší cestování, jsou nechráněné nohy. Přece jen při stovce už dost fouká na kolena a úzká kapotáž nenabízí závětří ani svým tvarováním. SH zkrátka patří do města. Nějaké poletování po dálnici nebo na silničkách mezi poli zvládne, ale daleko líp se na to samé hodí už slušná řádka konkurenčních povozů.

A ještě tu máme ten problém s dojezdem. Taková třístovka při ostřejším zacházení papá kolem pěti litrů, takže s 9litrovou nádrží si to spočítejte… Ne, SH300i prostě za hranice měst může jen v nouzových případech.

Po zdrcující kritice antivenkovského charakteru se ale vraťme k tomu, v čem SH300i exceluje: spolehlivé propojené brzdy, snadná obsluha i ovládání a také pečlivé zpracování, u Hondy bráno tak nějak samozřejmě. A znovu vypichuji skvěle vyvážené vlastnosti podvozku, jezdit na něm je fakt jedna radost.

Proč 300?

Po tom, co jsme si řekli, kde mu to jde a kde ne, se nabízí jedna otázka: proč Honda do SH dávala tak velký motor, když jeho potenciál mimo město nelze uplatnit? Podle mě je odpověď takováto: dnešní velká města, to nejsou jen přeplněné ulice a uličky, ale také městské obchvaty nebo zrychlené víceproudé komunikace, kde nikdo nikoho nešetří. Šmidlat si to tam pod 80 km/h může být někdy dost o ústa, a tam se koníci a newtonmetři navíc určitě hodí. Ve městě však zase po takovýchto typech silnic jedete jen pár kilometrů, a tak se kvůli tomu nevyplatí dělat z SH cesťák. Stejně bych se ale přimlouval za plexištít v základní výbavě, na třístovku to opravdu smysl má. Závěrečné hodnocení bude krátké: v městě první liga, na výlety si vezměte motorku.

Skútr do testu zapůjčila Honda ČR.

text: Radek Navrátil
foto: David M. Bodlák, Honda