Honda PS 125/150i. Sympaťák s duchem sportovce

Péesko spatřilo poprvé světlo světa roku 2006 a hned od začátku v obou nabízených motorizacích. To u Hondy není nic neobvyklého, stejně je na tom i S-Wing a málem už kultovní SH. Stejná situace byla i u Dylana, který by se dal označit za předchůdce PS. Jediný rozdíl mezi motory je ve vrtání válce, jinak jsou stopětadvacítka se stopadesátkou do šroubku totožné.

My jsme měli k testu stopadesátku, avšak to bylo v závěru loňského roku; pro rok 2008 už v nabídce českého zastoupení Hondy najdete jen menší sestřičku. Takže pokud budete mermomocí chtít nahnat ty 2,1 koně a 2,5 Nm, tak vám nezbude než si buď koupit nový válec a píst, nebo si pořídit stopadesátku jako ojetinu. Ale tyhle obštrukce se moc nevyplatí, rozdíl při jízdě je mezi oběma variantami minimální.

Dobře naladěný vodník

V propagačním materiálu se dočtete, že Honda přináší na trh motor, jenž svému majiteli nabízí nejen dostatek síly a točivého momentu ve všech jízdních situacích, ale díky elektronickému vstřikování PGM-FI i ekonomický provoz a minimální zátěž na životní prostředí.

Výkon sice mnohým motorkářům zvyklým na velké stroje vykouzlí na rtech usměv, ne-li rovnou smích, jenže tenhle drobeček neváží plně natankovaný ani 140 kg a když si uvědomíte, že nejde o dálkový koráb, ale vozítko do města, pak vám takový výkon musí bohatě stačit. Navíc u skútrů je důležitější točivý moment. Čtrnáct newtonmetrů dokáže na křižovatce zadní kolo parádně roztočit a všem ostatním ukázat, kdo bude na dalších světlech nekompromisně první (a hned za vámi kámoš na stopětadvacítce).

Pokud tedy nejsou až na druhém konci města. Nic naplat, je to skútr a to, co motor dává při rozjezdech, pomalu, ale jistě ztrácí a jakmile se ručička na tachometru přehoupne přes osmdesát kilometrů v hodině, veškerá progrese se ztrácí v nedohlednu. Ručička se nakonec doplazí až ke 120 km/h, ale to už je jen pro vyznavače extrémních sportů. Pokud vás totiž v této rychlosti začne na dálnici (nikde jinde se u nás takovou rychlostí přeci jezdit nesmí...) předjíždět autobus s italskými turisty, zapřete se pořádně do řídítek a čekejte, že až bude před vámi, dostanete facku od tlakové vlny. Takovou facku, jako když se žena dozví, že toužíte po její sestře.

Je jasné, že PS je prostě městské, maximálně příměstské vozítko. A i když jsem si tu dálnici vyzkoušel, větší vzdálenost než z Prahy do Průhonic bych nedoporučoval. Ona pak stejně hrozivě roste spotřeba. Při našem testu se pohybovala v rozmezí 3 až 3,6 litrů. To v přepočtu na peníze dělá přibližně korunu a desetník na jeden kilometr, což už je často levnější než městská hromadná doprava. Tím ale výhody tohoto motoru nekončí. Jak už jsem naznačil, hravě si poradí s normou Euro 3 a Honda se dokonce dušuje nejnižšími hodnotami zplodin ve své třídě.

Malý velký podvozek

Design vychází z mega oblíbeného modelu SH, hlavním rozdílem jsou však průměry kol. Zatímco esháčko se pohybuje na šestnáctipalcových ráfcích, PS roztáčí malá kola o průměru třináct palců. V prospektu se praví: Honda PS 150i v sobě kloubí elegantní vzhled se sportovně laděným duchem. Ani proti tomuto tvrzení se nedá nic namítat. Vzhledově se skútru nedá nic vytknout a ač se zdá hodně malý, věřte, že integrálu pod sedlo uložíte bez mrknutí oka. Stejně tak nohy si při jízdě budou hovět. A to i spolujezdcovy, na které čekají výklopné stupačky. Neznám nic horšího než přesun na skútru, kde místo stupaček je ploška velikosti apartního dámského popelníčku.

A samotná jízda ve městě? PS je přesně tak veliké, aby se protáhlo i tou nejmenší skulinou v zácpě. Zrcátka nikterak nepřečnívají, přesto v nich uvidíte to, co máte. A úzká, elegantní, leč sportovní stavba vám dodá pocit jistoty. Důvěřovat můžete i brzdám. Vzadu je sice jen malý bubínek, ale spárováním s předním kotoučem osazeným dvoupístkem Nissin zabrzdíte vždy a všude. Kombinace přední a zadní brzdy se ovládá levačkou, pravou páčkou pak rozpohybujete pouze brzdič předního kola.

Plusy i mínusy

Ohromným plusem je celková koncepce stroje. Jedná se o relativně malý a lehký skútr, který má dostatek prostoru jak pro jezdce a spolujezdce, tak i pro zavazadla - k dispozici je schránka v přední části, u fichtlů tolik oblíbený háček na brašnu a ještě je tu vzadu masivní madlo coby držák na kufr. Ale má i háčky na síťku... Budoucí majitel určitě také ocení přehlednou přístrojovku se všemi potřebnými informacemi. Nechybí ani kontrolka výměny oleje. Ta je propojena s počítadlem kilometrů a po ujetí jejich předepsaného počtu majitele upozorní, že už je čas...

Trochu rozpačité dojmy jsem měl z parkovací brzdy. U tohohle konkrétního kousku šla hodně ztuha (aktivuje se stlačením levé brzdové páčky a jejím zaaretováním pomocí západky) a nevím, jak by si s ní poradila křehoučká dívčina. A proč tady vlastně parkovací brzda je, když v základu chybí boční výklopný stojánek a dostanete ho jen za příplatek? Při stání na centrálním stojanu ji nepotřebujete...

Tím jsme se plynule dostali k záporům. V určitých chvílích jsem měl dojem, že pružiny a tlumiče nedokáží pobrat to, co matka zima a silničáři na našich cestách připravili. Skútr jako by o díry zakopával. Možná to dělají ty třináctkové ráfky, které by mohly být o chlup, respektive palec větší. Nepříjemný pocit jsem měl i při jízdě z kopců - motor totiž při zavřeném plynu extrémně brzdí a vůbec se chová prapodivně.

Ale končit by se nemělo ošklivě. Musím popravdě uznat, že s PS jsem si po Praze užil hodně zábavy a nemusel jsem kvůli tomu jezdit dvě kila po Jižní Spojce, ani ke křižovatce dojíždět po předním kole.

text: Petí od Pour
foto: Kubík od Ničů