Honda NSS Jazz 250. Zlatá střední cesta

Ať už chceme nebo ne, skútry zažívají boom a ke všemu jim nic není svaté. Dávno jsou pryč doby, kdy synonymem tohoto dopravního prostředku byl uječený dýchavičný maličký dvoutakt a dál než pro housky či do kina se na něm nikdo neodvážil. Už je jasné, že ani objem 600 cm3 není nepřekonatelná hranice, ale tím pochopitelně roste i hmotnost a poněkud se vytrácí původní určení svižníka městského. Tak přišel i čas kompromisů, kterému ani skútry nemohly uniknout.

Podívejme se ale nejprve trochu do historie. V roce 1998 se narodil FES 250 Foresight a dal se poměrně úspěšně přirovnat k vlaku příměstské dopravy - celkem rychlý, lehký a poskytující přiměřené pohodlí. Honda Jazz 250 je jeho technicky modernizovaným nástupcem, který si však řadu typických prvků ponechává, škoda, že má nižší výkon motoru. I tak jde o celkem rychlé vozítko, jehož maximálka za vhodného postavení hvězd překoná i stotřicet za hodinu, proto není žádný problém dopravovat se do přeplněné aglomerace po dálnici, jelikož celkem stíhá povolenou rychlost a s přehledem předjíždí přetížené supící kamiony.

Nohy jako na čopru

Kombinace velkých kapot a vysokého plexi sice "úspěšně" likviduje část výkonu motoru, ale zároveň vytváří řidiči nebývalé pohodlí, kdy ani za silnějšího deště nepotřebuje nepromokavé oblečení. Nohy je možné mít ve dvou polohách, a to normálně na podlážce nebo na šikmých plochách v přední části. Přijde to vhod hlavně při delší jízdě a hlavně kolenům dělá změna úhlu dobře.

Poměrně zvláštně je vyřešen nákladní prostor pod sedlem. To se poněkud nezvykle odklápí do boku a docela mi vadilo, že na jeho otevírání je potřeba vyjmout klíček ze zapalování a přesunout jej do zámku na levém boku stroje. Kufr je na první pohled poměrně mělký, ale zdání trochu klame díky velké šířce a také vykrojení sedačky celkový objem dost zvětšuje. Helma nebo větší taška proto bez problémů zmizí v útrobách Jazze, aniž bych musel pak po sedačce poskakovat, aby zaklapla.

Pohodlí pro oba

Spolujezdec si snad může stěžovat jen na absenci opěrky zad, ale pro nohy má na rozdíl od Fese připraveny sklopné stupačky. Díky tomu si nemusí lámat kotníky ve snaze mít nohy na opěrkách. Pochopitelně nechybí ani rozměrná madla, umístěná v takřka dokonalé poloze a úhlu. Rozměry sedačky ve mě skoro vzbuzují dojem osamění a mrňavá spolujezdkyně mi připadá jakoby jela na další motorce kdesi za mnou.

Motor rozhodně není nezkrotný divoký mustang a první pocit po přidání je dost vlažný, ale 19 koní táhne plynule a zrychlování uvadá až přes sto deset za hodinu. To jsou ale všichni autaři dávno za zády. I přes majestátné rozměry není Honda příliš těžká a velice nízko uložené těžiště ovladatelnost ještě podtrhuje. Na druhou stranu malá kola - přední 13" a zadní dokonce jen 12" - se podepisují na značné nestabilitě v rychlých zatáčkách. V náklonu kolem stovky dochází ke značnému rozvlnění a často nezbývá nic jiného, než ubrat plyn.

Pověst podvozku zachraňují brzdy. Jejich kombinovaný systém využívá část technologie známé ze sportovních a cestovních mašin. V našem případě je zadní brzdový okruh propojen s předním a spolupracuje se středním pístkem předního brzdiče. Pochopitelně nemůže dojít k přebrzdění, ale celý stroj velmi plynule zpomaluje. Stisknutí přední brzdy pak dodá ten správný říz.

Parádně působí přístrojová deska, která budí dojem dálkového hltače kilometrů. K dispozici je i denní počítadlo, i když v mechanické podobě, ale u skútrů nejde o běžný standard. Rovněž teploměr chladicí kapaliny nemá každý okapotovaný kolega. Jazz tak bude ideálním přibližovadlem na střední vzdálenosti, ale měl by jej osedlat někdo, kdo už nějaké zkušenosti s motocykly má.

text: Ivoš
foto: Petr a Jim