Aprilia Sportcity 200. Sport ve městě

Teprve, když se v roce 1995 objevil na trhu Bandit 1200, věděl jsem, že je to ta pravá mašina pro mě. Přesto patřím k vyznavačům skútrů v Čechách. Mají totiž řadu nesporných výhod, pokud se chcete pohybovat po městě. Jejich některé nedostatky se snaží řešit Aprilia 200 s mnohoslibným názvem Sportcity.

Žádné speciální boty, žádná těsná integrálka, žádná omezující kožená kombinéza, v níž se ani nedá normálně chodit, žádné kevlar-karbonové rukavice... Jen lehkou helmičku, košili s krátkým rukávem nebo triko, kraťasy a sandály. Nebo třeba oblek a kravatu. To je výstroj na skútra do města.
Můžou vám pak na skútru vadit dvě věci: buď je malý a levný, ale děsně líný, nebo je luxusní, příliš objemný a hodně drahý. Kde je tedy kompromis? Právě před vámi: Aprilia Sportcity.

Nejnovější model z nabídky Aprilie má moderní a elegantní design, široké sedlo, vzpřímený posez, digitální přístrojovou desku a 15palcová kola. Výkonný čtyřdobý motor s kapalinovým chlazením je nabízen ve verzích 125 a 200 kubíků a umožňuje dosahovat rychlost 100-120 km/h při nízké spotřebě paliva.

Malý, ale sporý

Zapomeňme na reklamní texty z prospektu a podívejme se, co nám Sportcity nabízí. U skútrů s motory o objemech od 200 výše, jsme si trochu zvykli na taková ta dlouhá lehátka s velkým prostorem pod sedlem. Sportcity ale vypadá spíš jako obtloustlá padesátka: velká kola, široké ploché sedlo, velký světlomet, ale krátký rozvor a rovná podlaha pro nohy. Co to v praxi znamená? Třeba to, že vzhledem k velkým patnáctipalcovým kolům a větší nádrži (a i většímu motoru) se pod sedlo nevejde ani otevřená helma typu jet. Přihrádka před koleny jezdce? Velká dvířka, ale za nimi místa tak akorát na doklady a mobil. Ani šrajrofle (peněženka) by se tam už nevešla... Aspoň že ten nosič za sedlem působí bytelně, moc velký předmět se na něj ovšem připevnit nedá. První dojem je tedy spíš zklamáním. Tak to natočme.

Za řídítky

Cítím se jako na padesátce, řídítka mám blízko u těla, ale výš než bych čekal. Startuji. Zvuk čtyřdobého jednoválce zní příjemně a není příliš diskrétní. Později zjistím, že je motor docela hlučný, ale nevidím v tom chybu, spíš to odráží název přibližovadla, v němž se vyskytují písmenka sport. Kladu si jen otázku, jestli měli u Aprilie nejprve vymyšlený název a podle toho vozidlo dotvářeli, nebo jestli je název napadl až když zjistili, co zplodili...

Motor zatahuje moc hezky, překvapilo mě, že skoro stejně dobře zatahoval i při jízdě ve dvou. Je pravda, že zvuk ve vyšších otáčkách je až nečekaně kovový, ale zase si musím připomenout, jak se tahle Aprilka jmenuje. Velká kola jsou nesmírné plus, a tak nejsou pro Sportcity nerovnosti pražských ulic vesměs žádnou překážkou. Snad jen kdyby byl rozvor kol o něco větší, bylo by i pohodlí ještě větší...

O příjemné síle motoru už byla řeč, stejně příjemně silné jsou i brzdy, i ty ve mě evokovaly slůvko sport při každém silnějším zpomalení, a o ta ve velkoměstě není nouze. Účinná teleskopická vidlice a pružné uložení pohonné jednotky dávají skútru velmi dobré jízdní vlastnosti a pocit jistoty za jeho řídítky. Tady pochopíte, že i na skútru může být dobré svezení.

Sportovní design má i přístrojový panel, který je kombinací klasického kruhového analogového a čtvercového displeje. Je to však opačně než u supersportů, takže rychloměr je ručičkový, kdežto na digitálu se dozvím stav nádrže paliva, teplotu (oleje, nikov svoji), stav baterie, počet ujetých km (i denní) a především čas - ten má největší cifry. Navíc jsou na displeji kontrolky dálkového světla, směrovek a rezervy paliva, takže vím všechno, co potřebuju.

Sport je sport

Když to shrnu, nabízí Aprilia svým modelem Sportcity zajímavou variantu přibližovadla do města pro lidi, kteří tuší, že motorka ve velkoměstě je blbost, mají přitom ale rádi svižnou jízdu, kdy to "odsejpá", a nepotřebují s sebou vozit žádná objemná zavazadla. Musí jim stačit schránka pod sedlem, případně věšáček před koleny, nebo zvolí batoh. Pokud se s tímhle smíříme, máme k dispozici elegantní skútr velice dynamických vlastností, s podvozkem schopným spolykat řadu silničních nerovností a s potenciálem uspokojit naše požadavky i mimo město na okresce. A to vše za cenu velice vstřícnou, chtělo by se mi až říct směšnou: stopět litrů za dvoukilo! Co byste chtěli víc? A je to navíc Italka...

Post scriptum: v nabídce je i verze 125 cm3 za cenu ještě o bůra menší.

text: Petr Hájek
foto: Petr Hájek