Honda PS 125 - uživatelský test

Zkušenosti se skútrem Honda PS125 po 24.000 km měly být uveřejněny již před rokem. Pro hodnocení jsem si ale nechal delší pauzu, ve které jsem měl možnost jezdit na koncepčně podobném skútru, ale s větším obsahem. Tím se na hodnocení dívám trochu jinýma očima než v době prodeje, kdy jsem model PS považoval za „ten nejlepší“….

Před hodnocením bude nejlepší začít trochou čísel....

První majitel, 15 měsíců v sedle, najeto 24.000 km, zhruba 700 litrů běžného Naturalu 95 a pravidelná průměrná spotřeba 3 l/100 km.

Plasty, komfort, používání

Honda PS nevyniká nikterak dravým designem jako jiné městské skútry většinou renomovaných italských výrobců. V dnešní době bohužel i velmi pohledných a hlavně zdařilých kopií sportovních kapotáží čínských skútrů. Dnes jsem rád, že jsem při výběru nedal na první pohled, ale hlavně na zkušenosti se značkou Honda a moderní technikou v podobě vstřikování a celkově spolehlivé techniky.

Skútr jsem za 24 tisíc kilometrů využíval převážně k delším projížďkám. Ano, řeknete si městský skútr, s tím také byl zakoupen. Dennodenní dojíždění do práce, nákupy, vše po městě a blízkém okolí. Ale člověk se do toho tak nějak zapálí a hned je to jinak. Z nejdelších cest snad jen návštěva východního Slovenska, Polska a nesčetně cest po republice. Nejdelší cesta 1100 km za 24 hod.

V průběhu dvou sezón jsem se podíval i do útrob skútru, pod plasty, když jsem dodělával různá příslušenství, jako 12V zásuvku pro dobíjení telefonu, navigace a v neposlední řadě varovné blinkry, které byly několikrát k užitku. Chápu, že u PS125 toto příslušenství chybí. U Hondy mě překvapila snadnost a určitá elegance v samotném sestavení všech plastů. Vše na omak pevné, ale přitom poddajné, lakované opravdu všude. Sestavení a šrouby jsou na výbornou. Nikde nic nepřekvapí, standardní šrouby, vše dostupné a přitom na první pohled neviditelné. Zde dávám Hondě za jedna. Klidně mohu rozebrat kterýkoliv plast několikrát a stále nebude známka po demontáži v podobě utržených západek, omačkaných spojů a slícování plastů, vše stále jako nové. Na celém skútru jsem nezpozoroval žádné vymačkané plasty.

Jediný problém v plastech……

byl zadní kufr, který jsem si nechal při 8.000 km na záruku vyměnit pro vymačkané panty a tudíž za jízdy nepříjemné klepání na každé nerovnosti. S novým kufrem vše v tichosti a minimálních vůlích, bohužel to vydrželo zhruba 10.000 km. Dnes kufr drnčí stejně jako před výměnou. Myslím, že příčinou jsou různé typy plastů spodní a horní poloviny kufru, kdy oboje spojuje kovový čep pantu. Měkčí plast se pak v kovovém čepu vymačká. Zde oprava proběhla trochu amatérským způsobem a to vymezením vůle pomocí pěnového těsnění. Od té doby je klid.

Přestože se jedná o městský skútr, díky vysokému posedu jsem neměl problém s únavou a komfortem na delších cestách. Asi by bylo vhodné uvést, že jsem řidič 185 cm vysoký a kolem 90 kg váhy. Ochrana nohou za deště bez připomínek, chybějící plexi bych dnes po nákupu skútru řešil okamžitě. Ten rozdíl je neuvěřitelný. Na řidiče fouká již od 70 km/hod. Komfort by byl pak mnohem větší. Deky a podobné příslušenství jsem nikdy nijak zvlášť nepotřeboval, i když jsem si s nimi pár jízd vyzkoušel.

Motor

Motor jsem na skútru nijak nešetřil. Za 24 tisíc km není znát jakékoliv opotřebení. Servis jsem vždy prováděl včas nebo spíš dříve. Nikdy nebylo potřeba dolít olej, i při dlouhých cestách, a že jich nebylo málo, s maximálním využitím výkonu. Vždy bez známky únavy a nějakých větších příprav na delší cesty. Preventivní kontrola proběhla sice vždy, ale pokaždé maximálně s hadrem v ruce. Na skútru jsem absolvoval i cesty ve dvou a to většinou na delší vzdálenosti. Spotřeba se pohybovala kolem 3 litrů pouze řidič a kolem 3,2 litrů ve dvou. Toto po celou dobu používání. Výkonově byl znát malý propad v kopcích, ale předpisové rychlosti lze udržet kopec nekopec. Myslím tím 90 km/hod. Tuto rychlost bych považoval za rozumné maximum. PS125 patří mezi téměř nejvýkonnější 125ky a přestože majitelé stopětadvacítek mluví o rychlostech atakující číslovky 110 a 120 na tachometrech, nejde říct, že se jedná o rychlosti běžné, spíše s větrem v zádech a křečí v pravé ruce.

U motoru byla provedena mimo pravidelné výměny oleje a filtrů také kontrola vůle ventilů s drobným seřízením výfukového ventilu a možná zbytečně ke kontrole vyměněno i těsnění ventilového víka. To vše při 4.000 km. Ventily při 20 tisících km seřizovat nebylo potřeba, jen proběhla kontrola. Ostatní součásti motoru bez nutných servisních zásahů. Na čem Honda mohla ušetřit, je ukazatel teploty vody. Na tomto budíku jsem zpozoroval pouze dvě hodnoty - nula a provoz. Nikdy se nijak ručička teploměru nepohla, větrák jsem párkrát slyšel, takže funguje.

Variátor byl vždy při pravidelném servisu po 4.000 km vyčištěn a zkontrolován. Válečky variátoru jsem nikdy neměnil a řemen variátoru byl vyměněn podle předepsaných intervalů při 20 tisících km. Opotřebení bylo v odřených nápisech po bocích. Šířka řemenu se nijak nezměnila, což mě opravdu hodně překvapilo. Ano, bylo zbytečné ho měnit.

Po zajetí motoru (3.000 km) jsem zkoušel měřit zrychlení, maximální rychlost a totéž měření opakoval před prodejem (24.000 km). Zajímal mě vliv na opotřebení spojky, válečku, možná únava motoru. To vše ještě před samotnou myšlenkou napsat hodnocení.

Hodnoty ze stopek, GPS, silnice rovina, jen řidič a motor po zahřátí:

Po prvních 3.000 km:

Max. rychlost: 106 km/hod, omezovač jsem ale necítil. Na tachometru bylo cca 115 km/hod.

Po cca 23.000 km:

Max. rychlost: 104 km/hod. Škoda, že jsem neudělal test ještě při 10.000 km.

Testem jsem si jen potvrdil minimální opotřebení a zároveň skutečnost, kam skútr patří. Rozhodně ne na dálnice a ždímání posledních koní z motoru. I tak je skútr pocitově schopen udržet rychlosti kolem 100 km na tachometru.

Podvozek, brzdy

Podvozek i při malých kolech ve městě nijak nezklamal. Zadní nastavení pružin jsem nakonec po zajetí nastavil na optimální střední polohu. V nejměkčím nastavení se při ostřejších průjezdech zatáčkami objevovalo „plavání“ a nepříjemné pohupování. Toto jsem zjistil až po přestavení tlumičů. Rozhodně se nepovažuji za jezdce, který by po 10 km poznal rozdíl. Nejtvrdší nastavení už bylo na naše rozbité silnice prostě moc, při nerovnostech v zatáčkách bylo cítit odskakování a moc jistoty pak podvozek nedává. Takže optimum pro jízdu sólo i ve dvou je, myslím, zlatý střed.

Zadní pneu jsem měnil po 15 tisících a přední na 20 tisících kilometrech. Originální pneu na suchu i na vodě bez problémů. Bohužel si nevzpomenu na značku pneumatik z výroby. Po výměně za Dunlop RunScoot, které jsou měkčí, očekávám menší nájezd kilometrů. Pocitově jde s Dunlopy skútr do větších náklonů. Jsou mnohem kulatější a to bylo cítit už po výměně jen zadní pneu. Z toho důvodu možná i preventivně vyměněna i přední, přestože by ještě 5 tisíc kilometrů vydržet mohla.

Brzdám lze vytknout snad jen gumovější zadní bubnovou brzdu, na kterou musí řidič být připraven. Dnes bych raději vzadu také kotouč. V cca 15.000 km jsem na doporučení mechanika vyměnil vratnou pružinu u zadního bubnu za tvrdší. Stisk páčky zadní brzdy vyžaduje sice větší sílu, ale podstatně přesnější reakce brzdové páčky. Zvyknout se na to nechá během pár kilometrů. Přední kotoučová brzda fungovala vždy perfektně a ve spojení s pevným podvozkem jsem si mohl na suchu dovolit opravdu razantní brzdění. Parkovací brzdu jsem využíval velmi často a nikdy nebylo potřeba ji jakkoliv seřizovat, stejně tak se nikdy nesáhlo na seřizovací šroub zadní bubnové brzdy. Při 15.000 km jsem preventivně zkontroloval obložení zadní brzdy, zde minimální opotřebení a čelisti byly celkově velmi čisté. Přední brzdové destičky na svých indikátorech nejsou ještě ani v polovině. Přitom kličkování po městě a jízda brzda plyn byla vždy radostí.

Spojení brzd systémem lanovodů a to jen díky bubnové brzdě vzadu jsem se snažil opatrně „přebrzdit“ na písku, nikdy jsem nedošel do stavu, kdy by se přední kolo zablokovalo. Trochu nepříjemnou vlastností je propadání páčky zadní brzdy při použití pouze předku.

Ostatní používání bylo vždy na výbornou a bez nutnosti výjimečných servisů. Po zimní odstávce a prvním jarním startu jsem použil nabíječku, kdy po připojení běžela cca 5 minut a hned ukázala plnou kondici baterie. Samotný start po 4měsíční odstávce proběhl na první škrtnutí, což mě překvapilo.

Na závěr pár nudných čísel:

servis 1.000 km - 480 Kč

servis 4.000 km - 982 Kč

servis 8.000 km – 1.244 Kč

servis 12.000 km – 1.182 Kč

servis 16.000 km – 1.100 Kč

servis 20.000 km – 1.340 Kč

Pár cen dílů:

mot. olej vždy kolem - 220 Kč

olej převody - 51 Kč

vzduchový filtr - 484 Kč

zadní pneu Dunlop 130/70P13 - 846 Kč

přední guma - 820 Kč

těsnění víka ventilů - 226 Kč

řemen variátoru - 853 Kč

Pokud by každý dopravní prostředek fungoval tak jako skútr Honda PS a servis bude podle plánu dodržován, předpokládám, že i následujících 24 tisíc bude stejně bezproblémových jako dodnes.

Doufám, že hodnocení skútru pro uživatele v  České republice bude alespoň malým „vystřízlivěním“. Je vidět, že 24.000 km je na takový skútr nízký nájezd. V kolika kilometrech napadne Itala, Francouze nebo Španěla k napsání pár řádků? Řekl bych 50.000 km? Dřív rozhodně ne, proto berte čtení této recenze za ztrátu času a hurá zpět do surfování na motoinzerci a hledání skútrů 8 let starých s nájezdem 20.000 km a druhým výbrusem.