Pizza boy - Kymco Agility Carry 50 v praxi

Je pátek, lehce po čtvrté odpoledne a naše matička Praha je naprosto klasicky zasekaná všemi směry. Právě se nacházíme před pizzérií v Karlíně, odkud povezeme jednomu nejmenovanému jedlíkovi v Libuši jeho oblíbenou ananasovou s dvojitou porcí ananasu.

S rozvozem pizzy nemám žádné, ale vůbec žádné zkušenosti, nicméně jednu věc vím stoprocentně - ta pizza v papírové krabici nevydrží teplá déle jak dvacet minut. A protože nemíním poslouchat řeči o studené pizze, raději přemýšlím, kam náklad připevním. K dispozici mám totiž hned dvě nosné plochy - přední nosič nebo zadní držák, který je ale předurčen nějakému kufru.

A protože se stoprocentně budu proplétat mezi auty, volím umístění pizzy tam, kde na ní dobře uvidím - dopředu.

Čas neúprosně běží, takže s plnou důvěrou v techniku usedám za řídítka našeho bílého divocha s výkonem 2,4 kw (asi 3,3 koně) a vyrážím vpřed. Odspodu se má Kymco opravdu agilně, ale ani tak není dobré na semaforech nějak příliš váhat, protože o zrychlení se stará točivý moment, který vychází primárně z obsahu a my máme k dispozici jen 49,5 cm3. Maximální (a také pěkně omezené) rychlosti dosahujeme během pár vteřin a nebýt těch zatracených semaforů, věřím, že by se Praha dala projet na plný plyn. A to i přes všemožné výmoly, kočičí hlavy a příčné prahy, které jsem poté, co přesáhly prsty jedné ruky, přestal počítat. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, podvozek na Carry podle mě prostě funguje jak má. Přední vidlice je možná trochu tužší (což na jednu stranu může být záměr vzhledem k přednímu nosiči, a nebo prostě tím, že jde o nový stroj a vidlice časem trochu vyměknou), ale ani tak nemůžu říct, že by mi někde na rozbité silnici řídítka mlátila do rukou tak, až by mi ze zubů vypadaly všechny plomby.

Ale to už jsme se na naší cestě dostali k prvnímu výtečnému testovacímu úseku z Palmovky na Krejcárek, resp. na Ohradu. Pražáci mi jistě pokývou hlavou, že esíčko na Krejcárek je pořádný krpál, ale co je mi po tom, děláme test a pizza chladne. Žádné slitování ke Carry nemám, držím plný knedlík a ... a ono to kupodivu moc neprotestuje! Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Je pravda, že nejsem zrovna cvalík a jisté náznaky dýchavičnosti se nedaly přehlédnout; ve finále ale rychlost klesla jen asi o 5 km/h, což je vzhledem k podmínkám naprosto v mezích. Zatím to tedy jde velmi dobře, ale další úsek bude velmi náročný. Konečně se totiž dostáváme do kolony. Přední nosič sám o sobě působí trochu jako psychický blok vůči proplétání se mezi auty, ale brzy zjistíte, že to je jenom v hlavě a ve skutečnosti o žádný problém nejde. Současně se také přistihuji, že mnohem častěji spoléhám na zadní bubnovou brzdu než na přední kotouč, který mi i s několika sty najetými kilometry přijde dost syrový, tuhý a nepoddajný, ale nemůžu říct, že by nebrzdil. Spíš ve mě brždění s ním vyvolává, řekněme, divné pocity.

Kolonu jsme zvládli beze ztráty kytičky a dokonce jsem ani nikde nezapomněl ty velké plácačky (chápej zrcátka). Sice netuším, kdo vymyslel, že budou kruhová a na tak krátkém držáku, ale při troše štěstí u štelování se v nich během jízdy dá sledovat vcelku veškeré dění za zády (a nebo je prostě vyměnit za jiná), včetně krásně kyselých ksichtů těch, jež vysavač na dvou kolech s voňavou pizzou na nosiči právě pokořil. Ale já tomu naprosto rozumím. To, co jejich vozy sežerou jenom na výživu klimatizace, by mi stačilo na spousty takových průjezdů, a to jednomu může zkazit víkend.

Ale to už na svém monopostu zaléhám před dlouhým klesáním s vírou, že pořádný sešup bude lék na maximální rychlost. Ale zcela evidentně to není řeč, které by omezovač chtěl porozumět, takže na spartánské přístrojovce sleduji ručičku zaraženou o hodnotu 50 a ani o píď víc. Ono celkově sledovat ukazatele je nuda, protože krom rychlosti s celkovým počítadlem, stavu paliva a ukazatele blinkrů tam nic jiného zajímavějšího nenajdete. Ale já to beru sportovně, protože výrobce má prostě snahu mě (a pizzu zákazníka) uchránit před jakýmkoliv neblahým rozptýlením (třeba kolik je hodin - a že ten čas letí...). Raději proto sleduji dění před sebou a hlavně kolem sebe. Skútr s jedním sedadlem tam, kde normálně bývá a druhým tam, kde běžné bývá světlo totiž v našich luzích a hájích vzbuzuje poměrně velký zájem, neb tu takové věci ještě moc neznáme. Takže až si z oblíbeného supermarketu povezete basu piv, blonďatá paní v minicooperu bez střechy bude rázem šmidlat druhý housle...

Ale kvůli tomu si Carryho kupovat nebudete. Sice vychází z poměrně hezkého skútru, ale s předním nosičem vypadá spíš jako žralok kladivoun a v tom jsou jeho přednosti. Za necelých 37 tisíc korun získáte fungl nového oddaného pracanta, který na úkor krásy nabízí přidanou hodnotu v podobě většího množství přepravených zavazadel (v ceně je i rám do prostoru před nohy, na který se zavěsí poštovní brašny), se směšnou spotřebou a maximální průjezdností (nechci nikoho nabádat, ale motocykl o objemu do 50 cm3 můžeme po chodníku i tlačit - přeberte si to jak umíte...).

A zajímá vás, jak to bylo s tou pizzou? No... vlastně... ona byla pro mě, akorát jsem to využil jako dobrodružný test, zda se Kymco dá opravdu prakticky využít tak, jak jej výrobce prezentuje. Jako poslíček s pizzou bych si asi nemohl stěžovat a nebál bych se Carryho ani jako kurýr rozvážející po Praze. Jistou dávku sympatií tenhle šikula patrně získá i u lidí bydlících na periférii větších měst, kteří tam dojíždí za nákupy. Všeobecně bych ale řekl, že největší službu Carry udělá na vzdálenosti maximálně do 20 km, protože jet dál, tak ta pizza byla studená.