Osvětim aneb Polskem na skútrech

Start celé akce byl naplánován na 28.4.2011 a to již celkem tradičně u restaurace MCDonalds na Černém mostě. Výjezd byl naplánován na 9:00 přesně a proto jsme se začali scházet už od 8:00, aby bylo ještě dostatek času na vyzkoušení vysílaček a nějakou tu kávu nebo jako v mém případě celou snídani :)

Bylo už lehce po 9:00 a stále jsme nebyli kompletní .... Jeden se závazně přihlášených účastníků chyběl! Počkali jsme akademickou čtvrt hodinku a protože další člen "expedice Osvětim" se měl připojit v Králíkách a předběžný čas byl stanoven na 12:00 - 13:00, nezbývalo nám než vyrazit! 

Popřát šťastnou cestu a udělat nějakou tu fotku a video nám přijel Pavel. Teď už ale hurá na skútry a vyrazit!!!

Samotná cesta probíhala bez jakýchkoliv komplikací a v naprosté pohodě. První občerstvení v podobě kávy a doplnění paliva proběhlo na čerpací stanici Shell. Nezbytné foto, kontrola telefonu a internetových stránek SF, zda se neozval zatím nezvěstný účastník (neozval) a zpět na skútry. Do prvního a zároveň i posledního přípojného místa (čerpací stanice v Králíkách) jsme dorazili krátce po 12:15, takže přesně na čas. Nezbytné dotankování, káva, WC a pozitivní zpráva! DOM999, který nedorazil na start, je nám v patách a měl by dorazit do 20 minut. Poslem této dobré zprávy byl bouska.t, který na nás už čekal. Ani ne 20 minut a DOM999 na svém Maxonu dorazil. Mohlo se pokračovat .... 

Před překročením hranic nás čekala ještě jedna plánovaná zastávka a to bylo v nějaké restauraci po cestě na dobrý kus žvance. Po několika málo km v sedle se tak stalo a zaparkovali jsme u jedné velmi příjemně vypadající restaurace. Všichni se najedli a napili, co hrdlo ráčí (samozřejmě, že v případě pití se jednalo výhradně a jen o nealko) a mohlo se pokračovat dál. Bohužel ne na dlouho. Ihned po startu se u mé Hondy DN-01 rozblikala kontrolka oleje a následovala tak první neplánovaná zastávka. Překontrolován olej (pro ty, co mě znají: je to až neuvěřitelné, ale ano, zvládl jsem to sám :) ) a olej byl ok. Po nezbytné telefonické konzultaci byla závada/nezávada odstraněna. Motorka byla zaparkována v kopci a tak se po nastartování rozblikala kontrolka, která nezhasla ihned, ale až po nějaké době ....v mém případě po vypnutí a opětovném nastartování. (Pro jistou se po návratu objednám na diagnostiku, ale to už jsme někde jinde). Problém vyřešen, kontrolka zhasla a mohlo se pokračovat.

Zbytek cesty po naší vlasti už nepřinesl žádné drama. O překročení hranic nás informovala jen cedule a ač to zní neuvěřitelně, tak kvalita silnic. Ta kvalita je daleko a pokud říkám daleko, tak skutečně myslím daleko horší než u nás! Pokud si ale myslíte, že řidiči přizpůsobí rychlost a jízdu stavu silnice, tak jste na velkém omylu. Další dotankování a posilnění v podobě nezbytné kávy. Foto a hurá směr objednaný hotel Bábel! Cca 20 km před cílem následovala další neplánovaná zastávka. Tentokrát nebyla na vině Honda DN-01, ale Jawa 350, která vypověděla poslušnost.  _Mimo_ , který Jawu sedlal, byl ale výborně připraven. Vyčištění karburátoru, kontrola svíčky a po několika málo minutách jsme mohli pokračovat dál.

Necelých 15 minut jízdy a navigace neomylně hlásila DOJELI JSTE NA MÍSTO URČENÍ a je potřeba říct, že měla 100% pravdu! Foky s Pepou a Křižíky šli vyzvednout klíče od pokojů a zajistit vše potřebné kvůli ubytování. Rozdělení pokojů proběhlo takřka rychlostí blesku a šlo se vybalovat. Hotel BABEL by se dal definovat jako horší ubytovna disponující tanečním sálem, kde, jak jsme později zjistili, se podávala snídaně, a barem. Na pokoji byla k dispozici skříň, TV a koupelna spojená s WC. Vzhledem k tomu, že v hotelu stejně nebylo v plánu se zdržovat jindy než v noci, bylo ubytování, řekněme, přijatelné. I přesto jsme hotel Bábel později přejmenovali na hotel Švábel nebo Švábing. (Tato milá zvířátka tam ale naštěstí nebyla). Po vybalení a převlečení do civilního oblečení jsme vyrazili do víru polského města. Cíl byl jasný: něco dobrého vypít a hlavně se dobře najíst! To se ale ukázalo jako vcelku neřešitelný problém. Město nebylo ani tak město jako spíš hornická vesnice. V hotelu nám bylo řečeno, že ve 21:00 se u nich už nenajíme, ale brambůrky nebo tatranku mají. Ve finále jsme asi po půlhodince bloudění a domlouvání se zašli do baru Górnik (v překladu horník), který byl přímo naproti hotelu. I přesto, že bar byl už těsně před zavíračkou, o nás bylo i díky Pepovi, který vše zařizoval, takřka královsky postaráno. V kuchyni se začalo opět vařit a za chvilku se podával řízek s bramborem a zelím. Pivo bylo jen lahvové, ale zato všemožné polské značky. Mě osobně nejvíce zachutnalo pivo LECH. Úspěšná cesta nešla nezapít a tak následovala pravá POLSKÁ VODKA, která byla alespoň podle znalců velmi jemná :) V půl jedné ráno bylo na čase zaplatit a vyrazit na kutě. Po všeobecné dohodě ještě Pepa zajistil večeři na příští, tedy s ohledem na pokročilou hodinu, dnešní večer.

Ráno byl budíček v 8:00, protože na 9:00 byl naplánován odjezd směr Osvětim, která je od hotelu vzdálena jen necelých 6 nebo 7 km. I když naším požadavkem byla snídaně, tak o nás v hotelu nikdo nevěděl a nebo na to obsluha zapomněla. Posadili jsme se ke stolu a čekali, co se bude dít. Za chvilku se objevila káva, čaj, pečivo, máslo, marmeláda, sýr, salámy atd., takže jsme mohli v klidu posnídat. Nastal ale další problém a je potřeba si přiznat, že ten nikdo nečekal. Hlavní strůjce výletu Foky celou noc nespal, ale strávil na WC a ani snídaně se nezúčastnil. Zkrátka a dobře jeho žluto-zelená barva mluvila za vše. I přes všechny problémy jsme lehce po 9:00 vyrazili směr Osvětim.

Osvětim

Kdo nebyl, nepochopí! Dost dobře nedokážu a ani se nechci pokoušet popsat atmosféru, která v Osvětimi panuje! Velikost táborů je až neuvěřitelná! Ostnaté dráty a strážní věže jsou na každém kroku! Určitě stojí zato vidět to celé na vlastní oči a i přesto si nedokážete představit ani zlomek toho, čím museli lidé v tomto a jemu podobném "zařízení" projít. Statisticky bylo po dobu 5 let v Osvětimi zavražděno každý den 821 lidí!!!

Právě v Osvětimi nastalo naše první rozdělení. Foky se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu rozhodl pro cestu zpět na hotel a Křižíci se po návštěvě prvního tábora v Osvětimi (V Osvětimi jsou tábory dva) rozhodli pro samostatnou vyjížďku do Krakowa a následnou prohlídku zdejšího zámku. My ostatní jsme se rozhodli pro návštěvu druhého tábora. Plocha, na které se tábor rozléhá, je obrovská a z jednoho konce nejde dohlédnout na druhý!!! I zde se zdržím jakýchkoliv komentářů!!! Kilometry a kilometry ostnatých drátů, které byly pod proudem a strážní věže jsou takřka všude! Představit si, co se zde dělo, snad ani nejde ......

Prohlídka táborů byla u konce a na snadě byla otázka, co dál? Při prohlídce táborů se k nám připojil i poslední účastník expedice Jel.en, který jako jediný přijel o den později. _Mimo_ podruhé a naposled opravil svou Jawu 350 a v nedaleké pizzerii jsme se najedli a něco málo nealka i popili. Po chvilce bylo rozhodnuto. Jedeme směr centrum na kávu. V centru byl rozchod a každý se šel podívat, kam chtěl. Část zapadla do první kavárny, část z nás šla asi 5 minut do kavárny v nedalekém zámku. Jediným rozdílem byla asi cena té kávy:) Celou dobu jsme ale byli na kanále č.6 na vysílačkách PMR. Po zběžné prohlídce městečka vedla naše cesta zpět na hotel Bábel - Švábel, kde si Jel.en nechal svá zavazadla, zkontroloval se Foky, který už vypadal o něco lépe, ale stejně se rozhodl s námi nejet a my jsme vyrazili na projížďku po okolí ... jen tak bez nějakého cíle. Nakonec jsme navštívili polský MCDonalds a na navigaci zadali opět souřadnice hotelu Bábel.

Večer ve 20:00 byla zamluvena večeře v baru Górnik. Uprostřed tanečního sálu o rozloze cca 1000 m2 byl připraven stůl pro 13 osob. Nikde jinde nebylo ani živáčka. Vše bylo jen a jen pro nás. Následovala polévka a hlavní jídlo v podobě řízku s bramborem a zelím (zřejmě se jedná o tradiční polské jílo). No a pak to byl jeden Lech za druhým :) Ráno byl domluven budíček na 7:00 a odjezd už v 8:00, takže lehce před půlnocí jsme zaplatili a vydali se těch 50 m do hotelu.

Ráno opět problém se snídaní (ten nás ale už nemohl rozházet), zabalit a další dělení. Tentokrát to největší. Pepa Janecký měl pracovní povinnosti, takže mířil směr domov. DOM999 a bouska.t zamířili taktéž do svých domovů. Křižíci, Foky a Tomáš@125 (skupina 1) jeli dle plánu do Kopřivnického muzea a já (Wictor), Kyblos, _Tom_, _Mimo_, a Firefox15 (skupina 2) jsme se rozhodli navštívit Solné doly poblíž Krakowa. Jel.en se rozhodl si přispat a později vyrazit směr domov. Obě dvě skupiny se dohodly, že se sejdou v ČR v kempu Olšovec, kde Křižíkovi zajistili další nocleh.

Navštívit Solné doly byl opravdu dobrý nápad! Stejně tak Kopřivnické muzeum prý stálo za to! Celá prohlídka dolů trvala cca 3 hodiny. 700 m pod zemí se nalézá jedna modlitební místnost za druhou a nebál bych se to nazvat i katedrálou! Velikost dolů je až neuvěřitelná! Úzké chodby se rozšiřují a vedou do vskutku obřích sálů. Nepřekvapí restaurace, WC, suvenýr shopy, jezera, sochy a další a další a to vše hluboko pod zemí. Zpět na zemský povrch vás dopraví pravý a nefalšovaný hornický výtah ... pokud má někdo strach z uzavřených prostorů, tak by se tomuto místu měl obloukem vyhnout! Ale jinak všem návštěvu solných dolů vřele doporučuji!!!

Pozdě večer cca 22:00 jsme dojeli do kempu Olšovec, kde jsme se setkali s první skupinou a v místní hospůdce (nebo spíš nálevně) se u piva podělili o rozdílné zážitky z jednotlivých výletů. V kempu byla zarezervována chata pro 12 osob, takže místa bylo habaděj. Jinak to byl takový Švábel 2 :D Budíček byl naplánovaný na 8:00, protože do 9:00 se musela chata opustit. Z původně plánované návštěvy Macochy a Punkevních jeskyní, která byla naplánována na neděli, nebylo vzhledem k deštivému počasí nic. V neděli ráno jsme před devátou zaplatili a vydali se směr Praha. Snídaně proběhla na nejbližší čerpací stanici .... tentokrát to bylo OMV, kde jsme nejenže posnídali kávu a bagetu, ale protože nepřestávalo pršet, oblékli si i nepromoky a po snídani vyrazili. _Tom_ a Firefox15 směr Liberec a zbytek směr Praha.

Cesta zpět proběhla bez jakýchkoliv komplikací a poruch. Tankování a káva probíhalo v pravidelných intervalech a poslední společnou zastávkou byl oběd v restauraci U Slunce. Odtud už jel každý sám. Je ale potřeba podotknout, že vzhledem k tomu, že se počasí už umoudřilo, tak já, Foky a Tomáš@125 jsme to protáhli až do Dolních Břežan, kde jsme na vyzkoušené pumpě dali kafčo a nějaký ten zákusek.

Závěrem

Na závěr bych chtěl všem poděkovat za velmi vydařenou akci! Takřka během chvilky se z nás stala velmi dobrá parta a všichni vlastně až na Fokyho si "EXPEDICI APALUCHA" užili!!! Za 4 dny jsem najel víc než 1100 km, osobně poznal spoustu nových lidí, které jsem doposud znal jen z fóra a zažil nepočítaně zážitků! Za to VŠEM patří obrovský dík a těším se na další společnou akci!

Pokud se v článku objevila nějaká nepřesnost, tak věřte, že to nebylo mým záměrem, ale patrně se jedná jen o nedopatření :)

V článku jsou se svolením všech členů expedice použity jejich fotografie. Zbytek fotografií najdete ve fotogaleriích:

Wictor

Kyblos

Krizik1

_Tom_1

_Tom_2

Foky1

Foky2