7. skútr šňůra 2010

Mám natankováno a první zastávka by tak měla být až někde u Jihlavy na benzínce. Letos jedu po paměti a bez GPS a mapy. Takže když na jednom kruháči špatně odbočím, místo na Humpolec jedu na Havlíčkův Brod. Pak se stáčím na západ a přes zapadlé vesničky dojíždím do Humpolce. Dívám se na hodinky a říkám si, že teď už to znám a že ztráta není taková. Ovšem další kruháč a místo na Želivku jedu na Sázavu (řeka jako řeka, hlavně, že nedojedu do ře(c)ka :-)) ). Jenže místo známého úseku mě opět čekají malé vesničky uprostřed Vysočiny. A tak když najednou přijíždím na křižovatku silnice s cedulí Humpolec 10 km – Ledeč n. S. 10 km, neváhám a vracím se zpět a tentokrát dobře odbočuji na Želiv. Odteď už nebloudím. Želiv, Vlašim a Benešov, další města na trase. Další zastávka v Benešově a doplnění benzínu až po okraj nádrže. Slunce stále příjemně pálí a tak pokračuji na Jesenici. Vjíždím do Prahy a volám známým a jdeme na nějaké pití.

Sešeřilo se a tak je čas jít hledat místo na spaní. První varianta na Kavkách padá, tady to má celé oplocené ČT a tak jedu spíše intuitivně dolů, do Podolí, do lékárny, sakra to je tma. Je 23 hodin a snažím se najít nějaký keřík, za který bych bezpečně ukryl i skútra. Na konci parkoviště jsem našel příhodné místo, ušlapávám trávu, rozbaluji karimatku a spacák.

Je teplá noc, skútr po dnešním 300km výkonu odpočívá a já se snažím usnout.

Noc se přehoupla do soboty a já zjištuji, že mě něco svědí na ruce. Beru baterku a odstraňuji lezoucí klíště. V mžiku balím věci a stěhuji se o pár metrů vedle. Rozkládám tábor pod první lampou na parkovišti a kontroluji nohy, zda i zde není něco navíc. Dalšího nacházím na lýtku. I ten končí svůj život. Pak znovu ulehám.

Každou chvíli se budím a kontroluji okolí. Projíždí policejní hlídka. Asi za půl hodiny zastavují při dalším kolečku u mě. Ihned vyskakuji a dávám jim občanku. Na policajty se musí ofenzívně. Tihle se dávají do řeči a jsou příjemní. O Skútr šňůře ví a abych se jí ve zdraví dožil, doporučují mi se zde nezdržovat, Bráník je nebezpečné místo na spaní. Mám prý odjet na Agipku, tam jsou sice taxikáři, ale alespoň o něco bezpečněji. Děkuji za radu a znovu balím věci. Jsou asi 2 ráno a moc jsem toho nenaspal.

Obhlížím místo přímo u Vltavy a jdu ze slušnosti na čaj. Pak na wc a mizím na lavičce za benzinou. Každou chvíli někdo přijíždí, za hlavou mi krysy něco chroupají, ale mám klid a tak chvílemi upadám do komatu. Jsou asi 4 ráno a sleduji oblohu, jak se od západu zatahuje černými mraky. Zvedá se vítr a to nevypadá dobře. Zase na chvíli usínám. Přichází první štamgasti, usedají na vedlejší lavičky a s lahváčem v ruce „udržují hladinku“.

Je kolem páté a nemá cenu se snažit usnout. Jdu na Agipku, provádím hygienu a kupuji si jídlo a dotankovávám nádrž až po okraj. Sedím a dívám se na oblohu. Říkám, si že devátá rozhodne a protože je po šesté, odjíždím na parkoviště. Jsem opět prvním účastníkem.

Přijíždí dodávka a to znamená jediné: Akce začíná. Pomáhám vybalovat a chystat věci a pak se přidávám k debatujícím. Velice rychle si zde lidé se stejnou krevní skupinou najdou nové známé. Je jedno na čem jedete, hlavně že to má variátor a plošinku na nohy.

Pořizuji několik záběrů na video a pak zase debatujeme. Na chvíli si sedám a jde na mě mikrospánek, při třetím záškubu piju energetické pití a věřím, že neusnu za řídítky během jízdy. Je po deváté a obloha se jako zázrakem mění v čistě modrou. Všichni se převlékají jen do triček se znakem Šňůry.

Začínáme se řadit do kolony. Předjíždím ji a pořizuji svůj nejdelší kameramanský záběr. Od začátku až do konce projíždí kolona 6! minut. Bleskově se snažím dohnat kolonu a probojovat se na čelo, kde jedou malé kubatury.

Jedeme Podolím k Národnímu a pak přes most a vzhůru na Strahov. Zde se řadíme do pruhů a probíhá sčítání. 348 skútrů všech kubatur a 871 metrů délky. Tenhle had se opět řadí a vyráží k Pražskému hradu a dolů k řece. Při nájezdu na magistrálu zastavujeme a čekáme. Jakmile jsme komplet, projíždíme magistrálou s odbočkou na Václavák. Kolona se opět formuje a vyráží na poslední etapu městem. Vyjíždíme na Jesenici a dále na Slapy. V Psárech následuje pauza na pití a na jídlo. Část skútrařů opouští kolonu a vrací se zpět do Prahy. Další jedou tankovat benzín. Již ve volnější formaci jedeme dále, letos po nové trase přes Davli. Zde opět zastavujeme a probíhá tankování některých skútrů. Bereme útokem poslední větší kopec a sjíždíme k přehradě. Vjíždíme do kempu po téměř 80 kilometrech.

Organizátoři připravili společenský soutěžní program s tématem skútry, popíjí se a jí. Já však sleduji oblohu. Původně jsem chtěl zůstat přes noc, ale ta předchozí nebyla to pravé ořechové a tak začíním uvažovat, že popojedu ještě asi 200 km. Domů. Během deseti minut se loučím a vyrážím. V Benešově beru plnou pro skútra a kopu do sebe jednoho redbulla. Podle informací se nějaká smršť přehnala přes Pelhřimovsko. To mám dobré vyhlídky, říkám si a odjíždím.

Do setmění jsou asi 3 hodiny a to bych do té doby chtěl přejet Vysočinu. Vlašim mě vítá mokrými silnicemi, ale stále neprší a tak jedu co to dá. Na Želivu už ty silnice jsou hodně mokré, ale pořád se dá jet naplno. V kopcích nad Humpolcem se zvedá nepříjemný vítr a když se dívám nad Jihlavu, je tam černo. Beru do ruky telefon a volám přítelkyni. Ta mi hlásí, kde je podle internetových zpráv fronta. Právě do ní směřuji, Jihlava je dalším bodem na trase. Je víc a víc černo. Navíc vjíždím do hustého lesa. Tady jedu víceméně po slepu. Jakmile uberu plyn, pohasínají světla, navíc se nepravidelně leskne silnice. Přepínám dálkové a potkávačky podle situace a terénu. Než dojedu k ceduli Jihlava, začíná mi bouřit přímo nad hlavou. Na první benzínce dotankovávám pro jistotu benzín. Když jsem asi kilometr za pumpou, začíná průtrž. Hledám první vhodné místo na zastavení, ale jako naschvál nic, kde by se dalo schovat.

Až najednou vchod do obchoďáku, zajíždím tam a na schodech sedí houmlesák. Stavím skútra na stojan a okamžitě vytahuji suché věci. Houmles se dává do řeči a že prý obchoďák je zavřenej. Říkám, že nic nepotřebuji a pokračuji v převlékání do suchého. Pak usedám k němu na schody a společně čekáme, až přestane pršet. Nabízí mi cigarety a tabák, flašu od koly ale nechává stranou, víno prý nemůžu, když řídím. Venku bouře ustala a tak vytahuji müsli tyčinku a půlku mu dávám. Ta druhá část se mi na zbylé cestě ještě bude hodit. Loučím se a vyrážím zbývající kilometry. Hned za Jihlavou objížďka a následně mě předjíždí kamion plný prasat. Rozstřikující voda s sebou nese i pach. Nechávám ho odjet a pak opět nasazuji svoje tempo. Konečně se mi daří projet Velkým Meziříčím, stoupám na hřeben a následně táhlou rovinkou padám do Velké Bíteše. Na hodinky se nedívám, ale silnice jsou opuštěny a jen omladina před hospodou je vzhůru. Ještě stoupák za Bíteší a pak mě čeká asi 20 km po docela rovinatém terénu. Dávám plnej a skútr si to sviští nocí, naposledy kříží dálnici a v Říčanech padá s kopce dolů. O několik minut později zastavuji před domem přítelkyně.

Teprve teď zastavuji stopky na hodinkách, sundávám helmu. Posílám jí sms, že jsem u vchodu a zda mě chce o půl jedné ráno vidět. O chvíli později smývá sprcha silniční špínu. Polibek na dobrou noc ukončuje pět hodin jízdy v bouři, o které se pravdu dozvím až ráno z internetu.

Druhý den jsem dojel zbylých asi 23 km domů a zakončil víkend s 630 km na tachometru. Na 50 ccm skútr docela dobrý výkon.